Všeobecná deklarace práv zvířete
Text Všeobecné deklarace práv zvířete byl přijat Mezinárodní ligou práv zvířete a přidruženými národními ligami v průběhu třetího mezinárodního shromáždění o právech zvířete, konaného v Londýně od 21. do 23. září 1977. Deklarace vyhlášená dne 15. 10. 1978 Mezinárodní ligou a přidruženými ligami národními, jakož i osobami fyzickými a právními bude podřízena Organizací spojených národů pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO), a tím i OSN. Preambule Uvážíme-li, že každý živočich má svá práva, že zanedbání a zneuznávání těchto práv vedlo a stále vede člověka k páchání zločinu proti přírodě a zvířatům. Uvážíme-li, že uznání práva na existenci ostatních živočšných druhů lidským rodem vytváří základnu ke koexistenci živočišných druhů na celém světě.
Uvážíme-li, že genocidy jsou páchány člověkem a hrozí, že budou páchány i dále. Uvážíme-li, že úcta člověka ke zvířatům je vázána vzájemnou úctou mezi lidmi. Uvážíme-li, že výchova má již od dětství vést k pozornosti, pochopení, respektu a lásce ke zvířatům vyhlašuje se následující:
Článek 1:
- Všechna zvířata (živočišné druhy) vcházející do života jsou si rovna a mají stejná práva na existenci.
Článek 2:
- Všechna zvířata mají právo na to, aby byla respektována.
- Člověk, jako jeden ze živočišných druhů nemá vyhlazovat ostatní živočichy ani je vyhlazovat takovým způsobem, kterým by se jejich právo znásilňovalo, má povinnost dát své znalosti do služeb zvířat.
- Každé zvíře má právo na pozornost, péči a ochranu člověka.
Článek 3:
- S žádným zvířetem nemá být špatně, tím méně krutě zacházeno.
- Jestliže je nutno zvíře usmrtit, pak je třeba učinit tak bez prodlení bezbolestně, aniž by u něho vznikl pocit úzkosti.
Článek 4:
- Každé zvíře patřící do druhu divokých zvířat má právo žit svobodně ve svém oblastním přirozeném prostředí pozemním, vzdušném nebo vodním, jakož i právo se rozmnožovat.
- Jakékoliv omezování svobody, byť by se dělo s cíli výchovnými, je v rozporu s tímto právem.
Článek 5:
- Každé zvíře patřící k druhu, který žije tradičně v blízkosti člověka, má právo na život a růst v tom rytmu a v těch podmínkách, které jsou vlastní témuž druhu žijícímu na svobodě.
- Jakákoliv úprava těchto rytmů nebo těchto podmínek člověkem k účelům obchodním je v rozporu s tímto právem.
Článek 6:
- Každé zvíře, které si člověk zvolil jako druha, má právo na život odpovídající přirozené délce jeho věku.
Opuštění zvířete je činem krutým a ponižujícím.
Článek 7:
- Každé zvíře, které pracuje, má právo na rozumné vymezení trvání a intenzity práce, na výživu obnovující síly a na odpočinek.
Článek 8:
- Pokusy na zvířatech způsobující fyzické či psychické utrpení jsou nesrovnatelné s právy zvířaete, i když jde o pokusy lékařské, vědecké, obchodní nebo o jakoukoli formu pokusu.
- Má být využíváno techniky, která by tyto pokusy nahradila.
Článek 9:
- Pokud je zvíře chováno pro výživu, má být živeno, umístěno, převáženo a usmrcováno, aniž by u něho vznikla úzkost či bolest.
Článek 10:
- Žádné zvíře nesmí být využíváno pro zábavu člověka.
- Exhibice zvířat a podívané využívající zvířata jsou neslučitelné s důstojností zvířete.
Článek 11:
- Jakékoly činy vedoucí k usmrcení zvířete, aniž by to bylo nezbytné, jsou vražda, tedy zločin proti životu.
Článek 12:
- Všechny činy vedoucí k usmrcování velkého počtu divokých zvířat jsou genocidou, tedy zločinem proti živočišnému druhu.
- Znečišťování a ničení přirozeného prostředí vede ke genocidě.
Článek 13:
- S mrtvým zvířetem má být zacházeno ohleduplně.
- Kruté scény, v nichž jsou zvířata oběti, mají být zakázány jak v kinech, tak v televizi, pokud není jejich cílem demonstrovat porušování práv zvířete.
Článek 14:
- Organizace k ochraně a záchraně zvířat mají být ustavovány na vládní úrovni.
- Práva zvířete mají být hájena zákonem právě tak, jako práva člověka.
|
